Vyrazili jsme stopem po Rumunsku! To, co se zdálo být trochu šílenej nápad, se ukázalo jako ideální způsob cestování. V plánu byly pohoří Transylvánsých Alp – Retezat, Parang a Fagaraš. Za 10 dní na cestě jsme stihli jen první dvě z nich.
Do pohoří Retezat jsme přijeli stopem ze Srbska přes Banát. Pěší túra pro nás začínala v rekreační oblasti Rausor. První noc jsme spali asi v 1750 m n.m. v místě, kde naše mapa měla symbol chatky. Našli jsme tam jen rozpadlou dřevěnou kadibudku a pochopili jsme, že rumunské hory nejsou Alpy – čili že alpskou horskou chalupu s hospůdkou taky opravdu nečekejte. Zpočátku nám počasí fakt nepřálo. První tři dny v Retezatu pršelo a pršelo. Z vrcholků hor jsme si odnášeli jen pot, bolavé nohy a výhledy do mlhy občas s deštěm. Další noc jsme spali u asi největšího jezera Lacul Bucura. Jsou tam kamené zídky jako závětří pro stany. Celkem tam takto nocovalo asi 10 stanů. Je tam taky chalupa rumunské horské služby, což je taky spíš rarita. Ráno nám dokonce záchranáři uvařili čaj a poradili kam jít a kam naopak nechodit.
A právě třetí den jsme hlavní hřeben vzdali a vydali se na vedlejší jižní hřeben, tak jak nám to doporučil záchranář horské služby. To se ukázalo jako výbornej nápad. V sedle před vrcholem Papusa jsme odbočili na modrou tečku. Nemohli jsme ji v mlze najít, ale pak jsme dírou v mraku na chvíli uviděli jezero pod námi a šlli prostě cestou necestou směr jezero. Tam už jsme značku našli, dali svačinu a než jsme dojedli tak už se dělalo hezčí počasí. Od té chvíle už bylo krásně. Došli jsme podél potoka Peleaga až do kempu na soutoku s potokem Bucura a přenocovali tam. Až do kempu vede přístupová silnice, takže není divu, že v něm bylo spousta stanů.
Otevřít mapu v novém okně!Další den ráno už bylo krásný počasí a my jsme vyrazili po modré přes sedlo k chatě Cabana Buta. Ta byla taky za celý Rumunsko jedíná funkční chorská chata alpskýho stylu, kde jsme si s chutí dali polívku a pivko. Nedaleko jsme na salaši koupili kus ovčí brynzy k večeři a vyrazili dál směr vedlejší hřeben na horu Piule. Přímo pod vrcholem jsme přenocovali a ve výšce 2000 m n.m. jsme sledovali úžasný západ a východ slunce.
Další den jsme pokračovali přes vedlejší hřeben dál po žluté, pozorovali stádo asi 30 kamzíků, dál dolů do údolí. Těsně před klášterem byl v lese pramen s hadicí a ledovou vodou. Tam jsme se umyli. Výhoda ledový vody byla, že pod sprchou nikdo dlouho nevydržel. V údolí jsme došli k silnici DN66A a stopem jsme dojeli do městečka Uricani a pak autobusem až do Petrosani. Tam jsme si opět op pár dnech užili civilizaci. Na hlavní pěší zóně „Bulevardul 1 Decembrie 1918“ jsme si dali jídlo jak z fastfoodu, k tomu pivo a kafe. Holky se vydali na nákup pohledů. Byly tak ošklivý! Napsali jsme je a já se vydal najít poštu. Ta byla jak z filmu pro pamětníky. Pak jsme koupili šestikilovýho melouna a šli na stopa. Cílem byl výchozí bod pro pohoří Parang u hotelu Rusu. Ještě jsme se rozhodli popojít nahoru k horní stanici lanovky. Meloun se trochu pronesl, ale ve dvou tisících chutnal k večeři dost dobře. Nebýt toho, že nám půlku melouna snědla drzá kráva, co se tam pásla u našeho stanu. Barče dokonce chtěla sežrat i tyčky od stanu.
Retezat byl skvělej, jenom škoda, že na hlavní vrcholech bylo šeredně a nic jsme z nich neviděli.
Prohlédněte si všechny fotky z Rumunska!
