Poté co jsme prošli pohoří Retezat jsme se vydali do hor Parang, které na Retezat navazuje na východu.
Vyšli jsme z horského střediska Rusu po červené podél úbočí pod vrcholkem Parangul Mic. Z havní hřebenovky jsme odbočili po žluté k horskému jezeru Lacul Mija, kde jsme se s Nikčou i přes všechny zákazy vykoupali v ledové průzračně smaragdové vodě. Barča do vody nevlezla. Po svačně a focení jsme šli zpátky stejnou cestou na červenou a pokračovali dál po ní přes vrchol Cárja (2405m n.m.) a vrchol Stoienita (2421m) až pod vrchol Germanarea (2426m), pod kterým jsme našli ideální údolíčko s místem akorát pro naše dva stany.
Otevřít mapu v novém okně!Druhý den jsme na úvod zdolali nejvyšší vrchol Parangu a pro nás taky zároveň nejvyšší vrchol výpravy po Rumunsku – Parangul Mare (2519m n.m.). Protože nám docházela voda a bylo mimořádně vedro, museli jsme kolem poledne sestoupit k jezeru Lacul Mandra. Mysleli jsme, že cestiou bude pramen, ale nebyl. Ani po hodinovém hledání kolem jezera jsem žádnou tekoucí vodu nenašel, tak jsme nakonec nabrali vodu přímo z jezera a „ochutili“ ji Aquasterilem. Vznikla z toho sice pěkná bazénovka, ale nezávadná. Po hřebeni jsme dál pokračovali vrcholky Gruiu, Paclisa, Lesul do sedla Saua Piatra Taiata. Cestou jsme potkali tři horaly z česka, takže jsme jim dali ochutnat naší srbskou broskvovici a českou malinovici, popovídali kde kdo všude byl a popřáli si vzájemně šťastnou cestu. Na noc jsme sestoupili pod hřeben k jezeru Zanoaga Mare. Večer jsme se ohřáli u ohně.
Poslední den v horách jsme vystoupali zpět na hřeben a přešli vrchol Setea Mica a Setea Mare. Pak jsme se odpojili z hřebenovky a začali sestupovat koem nádherných jezer Vidal a Galcescu. Za ním vedla cesta těžko průchodnou klečí a dál podél dravé řeky Lotru. Na ní byly tůně a kaskády s vodopády. Sestoupili jsme až do výšky 1500m n.m. kousek za mostem jsme zakempili u řeky Lotru na louce, kde už s námi bydlelo víc turistů. Místo vypadalo jako oblíbený cíl rumunských autoturistů se stanem. Barča večer u ohně sušila pohorku a ponožku, do které si na památku cestou nabrala vodu z řeky Lotru.
Ráno jsme došli k silnici Transalpina DN67C a stopovali. Dlouho nás nikdo nevzal až nakonec lesník, co nás zavezl na odbočku k chatě Obrasia Lotrului. Cestou každých 200m zastavoval a nadával lidem co bezohledně kempují podél řeky Lotru a zanechávají po sobě bordel. Na odbočce jsme dali pivko a langoše a holky začaly stopovat. Cílem bylo 150km vzdálené město Sibiu. Poté co nás nikdo dlouho nevzal jsme pochopili, že tady stopování nebude fungovat. Buďto jelo auto plné (typicky rodina z města na výletu do hor), nebo jelo auto místní – stará rezatá Dacia se střechou zarovnanou dřívím a plné lidí. Nakonec nás zachránil taxikář, který náhodou přijel příme ze Sibiu a stejně měl cestu zpátky. Vzal nás za cenu menší, než co by nás stál autobus.
Před pátou jsme byli v Sibiu. Mám tam kamaráda, kterej se mnou pracoval v Německu. Ten nám krátce ukázal město a okolí. Byli jsme na vyhlídce na pohoří Fagaraš, ve skanzenu a večer v centru města na večeři. Ve středu ráno jsme ještě stihli krátce zajít do města, dali si snídaní, napsali pohledy domů, vylezli na kostelní věž a v 11 hodin už jsme byli na zastávce autobusu Eurolines, se kterým jsme jeli zpátky do Čech.
Expedice Rumunsko 2016 se vydařila, nastoupali jsme za 9 dní celkem přes 6 tisíc výškových metrů! Do Sibiu se ještě určitě vrátíme – máme v plánu jště ten Fagaraš, když jsme ho tentokrát nestihli.
