Víkendová předpověď slibovala parádní počasí, takže jsme zapátrali po nějakém pěkném dvoudenním výletu do nedalekých Alp. Vybrali jsme alpské pohoří Rätikon, které leží u Rakousko-Švýcarsko-Lichtenštejnských hranic. Zde je turisty hojně vyhledávaná oblast kolem jezera Lünersee s možností pokořit nejvyšší horu Rätikonu – Schesaplana.
Sobota 14.10.2017, Brand – Saulajoch – Lünersee – Schafgafall – Lünersee (12,5km, ↗ 1870m, ↘ 970m)
Vyrazili jsme z Hornbergu autem už brzy ráno. Zanedlouho jsme dojeli do Švýcarska a první překvapení bylo hned za čárou na dálnici. Přejel jsem první pumpu, kde se měla koupit dálniční známka, takže jsme trošku bloudili a hledali, kde se dá sehnat. Sehnali jsme, ale Švýcaři nás nepotěšili – nejlevnější mají jen roční známku za 40 franků a navíc platí jen do konce roku, takže, když už ji máme, budeme teď asi muset pořád jezdit do Švýcarska. Kolem Bodamského jezera jsme projížděli mlhou, takže jsme ho moc neviděli.
Do rakouského města Brand jsme dorazili kolem půl deváté a auto jsme zaparkovali na posledním parkovišti. Pro jistotu jsme ještě zavolali na chatu Mannheimerhütte, kde jsme chtěli přespat a jaké to pro nás bylo překvapení, že už mají pro letošek dva týdny po sezóně a tudíž zavřeno. Takže změna plánu, voláme na poslední otevřenou chatu Douglasshütte a měli jsme štěstí, mají volno. Tím se mění i plán výstupu, což se k našemu štěstí stává zásadní, protože jsme později zjistili, že původně plánovaná trasa od západu je pro čerstvý sníh neschůdná.
Po zajištění noclehu vyrážíme údolím vzhůru z Brandu (1050m n.m.) podél kaskád potoka Gletscherbach. Vody je v něm dost, nahoře spadlo minulý týden 30cm sněhu a do toho teď sluníčko a vysoké teploty. Po půl hodině docházíme k obrovskému parkovišti pod lanovkou k Douglasshütte, kam už proudí stovky aut s turisty. Ono totiž k Lünersee se dá dostat pohodlně bez nutnosti udělat krok. K tomu krásné počasí takže všude davy „turistů“. My ale jdeme po svých a to navíc zkratkou, po které to je sice dál, ale o to víc do kopce. Šli jsme přes sedlo Saulajoch (2065m n.m.), odkud byl parádní výhled na náš cíl Schesaplana (v tu chvíli jsme to ale nevěděli, že to je ona) i na jezero. Ze sedla Saulajoch se už k jezeru šlo svahem po vrstevnici. Na chatu jsme dorazili chvíli po poledni. Bylo tak narváno a museli jsme chvilku čekat, až se na terase uvolní místo k sezení. Dali jsme si kávu a jedno pivečko, ono totiž tady ve dvou tisících bylo dnes 27°C a na sluníčku to pěkně připalovalo. Po domluvě ubytování jsme odložili přebytečné věci a jen s tím nejnutnějším (foťák, pití, svačina) jsme si dali ještě odpolední rozcvičku na zítra v podobě výstupu na nedaleký Schafgafall (2414m n.m.). Cestou i z vrcholu byl nádherný výhled na jezero Lünersee a na masiv Rätikonu. Hora Zimba se nápadně podobá Matterhornu. Navíc jsme na vrcholku byli úplně sami, takže pohoda, focení, svačinka a tak.
Zpátky na chatu jsme dorazili už po západu slunce. Večeře byla taky trochu sranda. Chtěli jsme si dát nějakou polívku, ale protože chata měla následující den zavírat, tak neprodávali nic z menu, ale jen celou večeři formou bufetu v ceně 30e za osobu. To nám teda přišlo jako dost velikej luxus, takže jsme zvolili vlastní vaření polívky z pytlíku. Německá polívka „jakože slepičí“ s názvem Hochzeit (=svatba) byla tak hnusná, že si ji budeme dlouho pamatovat. Museli jsme ji spláchnout ještě jedním pivkem. Pak jsme šli brzy spát, abychom mohli ráno včas vyrazit na vrchol Schesaplana.
Neděle 15.10.2017, Lünersee – Totalphütte – Schesaplana – Totalphütte – Lünersee – Brand (19,5km, ↗ 1470m, ↘ 2370m)
Vstali jsme s budíkem za tmy a po vydatné snídani jsme akorát s rozedněním vyrazili. Nejprve se stoupalo strmě k horské chatě Totalphütte (2385m n.m.). Před východem slunce trochu nepříjemně foukalo, ale se sluníčkem postupně vítr ustal. Cestou už ležel místy sníh, takže jsme lehce zpanikařili, jestli to vůbec půjde v pohorkách bez maček až na vrchol. Nakonec to ale šlo, až na pár nejistých míst, s hůlkama vcelku v pohodě. Poslední kilometr pod vrcholem se cesta strmě zvedala a šlo se sněhovými schody, které vyšlapali lidé před námi. Opravdu tu spadlo dost sněhu, ale jinak bylo parádně, dalo by se jít v kraťasech. Těsně pod vrcholem jsme ještě museli překonat malý sněhový stupeň a už byl vrchol na dosah. Na vrcholu Schesaplana (2965m n.m.) jsme stanuli asi v jedenáct hodin. Bylo tam už asi 15 lidí a taky dva paraglidisté, kteří akorát odlétali. Pokochali jsme se už po několikáté letos opravdu parádním 360° výhledem! Focení, svačinka, sluníčko, azuro, pohoda…
Další náš plán byl pokračovat po hřebeni a pak po ledovci k Mannheimerhütte a sestoupit západní cestou, kudy jsme původně měli jít sem nahoru. Po pohledu z vrcholu a poradě s místním horalem musíme ale zásadně změnit plán. Hřeben je neprůchodný, je tam spousta nového sněhu a bez sněžnic bychom to těžko zvládli. Z dálky je vidět, že se o to už někdo pokoušel, ale neúspěšně. Je to dost velká klika, že jsme nespoléhali na rezervaci noclehu na Mannheimerhütte a nešli západní cestou, protože bychom nejen spali pod širákem, ale na Schesaplana bychom ani nedošli. Takže volíme bezpečnější sestup stejnou trasou, jako jsme šli nahoru. Sestup je o trochu větší zábava, než cesta nahoru. Dost to v botách klouže, asi dvě místa hned pod vrcholem byly trochu se zatajeným dechem, ale dobře to dopadlo (= bez klouzačky do údolí). Nahoru šlo proti nám ještě pořád dost lidí, takže ani vyhýbání občas nebylo snadné. Cestou jsme ještě postavili letošního prvního sněhuláka. U Totalphütte jsme pro sestup zvolili odlišnou cestu k Lünersee – delší a s pěknými výhledy na jezero a okolní velikány. Na skalách nad námi jsme taky zahlédli 8 kamzíků.
Na okruhu kolem jezera to bylo jak na Václaváku – kupa lidí. Zpátky na chatě Douglashütte jsme byli asi ve tři hodiny a pro velký úspěch jsme si dali opět pivo a kafe. Asi po hodince odpočinku jsme vyrazili zpět k autu do údolí. U auta jsme byli přesně podle plánu v šest hodin. Pak stejnou trasou autem domů. Vzhledem k útratě za švýcarskou dálniční známku jsme ten kousek rakouské dálnice, co byl cestou, mazácky objeli po vedlejších. Domů do Hornbergu jsme dorazili krátce před jedenáctou.
