Předpověď na víkend v Nízkých Tatrách slibovala 6.2. nádherné počasí. Pořídili jsme na rychlo skialpovou výbavu, protože cena byla jen o něco málo vyšší než v půjčovně. A tak se z nás stali rázem skialpinisti. Teda aspoň teoreticky.
Trasu jsme naplnánovali na 4 dny z Telgártu (dříve Švermovo) přes východní hřeben Nízkých Tater do Čertovice a pak dál přes Ďumbier a Chopok až do Donoval. To, že to byl hodně odvážný plán, nám došlo záhy dost rychle. Plán jsme zkrátili tak na půlku, protože naše rychlost na „haute route“ byla jen něco kolem 3km/hodinu. Navíc natěžko s batohem a terénem nebyla cesta najsnazší.
Dobrodružství začalo už v nočním vlaku, který spolehlivě dojel do Popradu se spožděním, takže nám ujel autobus do Telgártu. Proto jsme první den (8.2.) místo v 8 hodin vyráželi do svahu teprve o půl 12. Z Telgártu se nedalo jít na lyžích, takže jsme šli v pohorách po červené až k trafostanici pod Kraľovou hoľu. Tam jsme přezuli a nasadili lyže a začali naši skiaplovou kariéru. Z vrcholu Kraľovy Hoľe byly krásně vidět Vysoké Tatry a západ slunce na Orlové byl taky unikátní. Do útulny pod Andrejcovou to byl ještě kus cesty, takže jsme tam došli už potmě s čelovkami kolem sedmé večer. V útulně už byla parta asi 6 Slováků. Moc se s námi nebavili, ale zato topili jak prdlí, díky čemuž bylo v útulně přes noc jak v sauně. Útulna pod Andrejcovou je luxusně opravená, dobře zateplená s novými okny a vybavena solárním panelem, takže má i elektrické osvětlení a dokonce i dobíjení pro mobily. Palandy jsou s matracemi, kamna a spousta dřeva, nádobí a i nějaké deky. Moc útulný. Těžko uvěřit, že něco takovýo je v dnešní době ještě někde na světě zadarmo!
Druhý den ráno jsme vyrazili z útulny a cílem byla Čertovica, kde jsme měli zajištěné ubytování v hotelu STIV. V plánu bylo 26km, ale v poledne jsme byli teprve v sedle Priehyba, tedy celých 6km od startu. To se nedá stihnout. Zvolili jsme ústup a vyrazili z hřebene dolů do Heľpy. Cestou jsme stopli povoz tažený koněm, takže nám cesta pěkně utekla. V Heľpe jsme dali polívku, nakoupili jídlo a krásně jsme stihli autobus do Brezna a odtud na Čertovici. Takže jsme v cíli byli o půl šesté.
Další den ráno nás čekal strmý výšlap po sjezdovce ze sedla Čertovice na Lajštroch. Pak dál po hřebeni po červené a po tyčovém značení přes Kumštové sedlo, Panskou hoľu a Králičku až na Chatu M.R.Štefánika pod Ďumbierom. Tam jsme se ubytovali lehce po poledni. Po polévce a chvilce odpočinku se udělalo venku konečně krásné modro a my vyrazili nalehko bez batohů na Ďumbier. Po hodině jsme byli na vrcholu (2043m n.m.). Výhledy překrásný, fotili jsme a užívali si výhledy z nejvyšší hory Nízkých Tater. A k tomu úplně sami! Nikde nikdo. Sjezd zpátky na Chatu byl parádní, bylo dost sněhu, navíc pěkně sjízdný a hlavně bez batohů. Večer jsme na chatě topili v krbu, četli a hráli člověče nezlob se.
V sobotu 11.2. jsme vyšli z Chaty opět směr Ďumbier. S batohy na zádech to neutíkalo tak snadno jako den před tím. Dál jsme šli přes Krúpove sedlo, Demänovské sedlo a Konské až na Chopok. Cestou nebylo moc sněhu, takže jsme museli často sundávat lyže a přenášet přes kameny. Na Chopku jsme byli po obědě a bohužel jsme zjistili, že mají v noclehárně na Kamenné chatě plno. Po pauze, svačině a výhledech na vrcholku Chopku jsme se rozhodli sjet do severního údolí do Demänovské doliny a tam se pokusit najít ubytování. Sjezd po sjezdovce nebyl úplně fajn, příliš tam mnoho lidí, ledové plotny a k tomu naše batohy na zádech nám to dost stěžovali. Dole jsme úplnou náhodou v hospodě sehnali ubytování, když nám pan ubytovatel přišel přímo naproti a měl ještě volno. Nocleh jsme měli v parádně zařízené chatičce – Bungalovy Jasná Loučky. Měli jsme ještě dost času, tak jsme zašli na 3 hodinky do wellness v hotelu Družba, abychom vyzkoušeli jejich 9 různých saun, 25m bazén a několik výřivek. Byl to příjemný oddech.
Poslední den naší cesty v neděli 12.2. jsme si ráno přivstali a vydali se nalehko po sjezdovce vzhůru zpět na Chopok. Až nahoru jsme to nestihli, ale i tak jsme nastoupali bezmála 800m výškových. Dolů jsme se hezky svezli, protože sjezdovka nebyla ještě tak rozbitá a ani lidí ještě před desátou nebylo tolik. Z Lúček jsme odjeli autobusem do Liptovského Mikuláše a dál pak domů vlakem přes Ružomberok a Púchov.
Suma sumárů jsme během našeho skialpu přes Nízké Tatry našlapali celkem 52km a zdolali převýšení 4200m.
Prohlédněte si všechny fotky z Nízkých Tater!
